Setkání

Vysoký muž pochopil, že se přecenil. Tenhle duch byl silnější než ti, se kterými se zatím zapletl. Cítil, jak jeho vláda nad spiritem slábne. Jak mohl být tak arogantní a myslet si, že se dokáže tvorům ze Stínu postavit sám? Díky několika dílčím úspěchům si připadal, že je nepřemožitelný a teď na to doplatí...
V tom pokroucený skřet zpoza opony rozerval předivo jeho kouzla.
"Rovnováha!" zařval duch. "Žádná není!" a vrhnul se na vlkodlaka. Ten nezaváhal. Jakmile poznal, že ducha neudrží vůlí, proměnil se na dvoumetrovou zrůdu a švihl jak ocel tvrdými spáry. Skřet se úderu vyhnul, prošel pod sekajícími drápy a sám udeřil. Nelidský dlouhé nehty barvy síry nechaly na kůži vlkodlaka tři rozšklebené rány. Skřet se neprotočil, ale skočil vlkodlakovi po krku. Nějakým zázrakem, snad vlastní magickou silou, se vyhnul obrannému seku vlkodlaka a a udeřil oběma rukama soka do krku. Vlkodlak šel sice k zemi, hned se mu však z hrdla vydralo zuřivé zavytí a začal se zvedat. V tlamě cítil vlastní krev.
Skřet se zběsile zachechtal.
A skočil.
Jeho skok ale byl přerušen. Odkud se ta žena objevila vlkodlak si v zápalu boje ani jeden z protivníků nevšiml. Skřet se zarazil... očividně ženu znal.
"Ty?" vyrazil ze sebe.
"Zmiz." řekla žena chladným tónem.
"Je můj!" zasyčel skřet.
"Není." jedinné slovo, ale duch z poza Hranice ucouvnul.
"Možná nejsi zase tak silná", nadhodil duch.
"Nejsem." uznala blondýna. "Jsem mnohem silnější, než si myslíš."
Skřet se nahrbil.
"Poslední šance", řekla žena.
"Zdechni!" duch se vrhl do útoku. Žena mu vyšla vstříc, kolem ní vzplanula bílá záře. Prošla kolem útočníka jako by nebyl... a ten se zhroutil, z hrudi mu trčela rukojeť dýky.
Žena stála zády k mrtvole, bez pohnutí.
"Varovala jsem tě", řekla a duch se rozpadnul, až zbyla jen louže ichoru, která se v tichém zasyčení rozplynula.
Otočila se k vlkodlakovi, který se již proměnil zpátky do lidské podoby.
"Jsi v pořádku?"
"Ano." vyrazil ze sebe mladík. "Kdo jsi?"
"Někdo, kdo hledá podobné, jako jsi ty", řekla.
"Já tě znám" vyrazil ze sebe, když si uvědomil, kdo stojí před ním. Byla slavná, nebezpečná a nevypočítatelná. Málokdo jí věřil.
Usmála se. "Tvořím smečku", řekla jen.
"Loviště jsou obsazená, co já vim." řekl.
"No, některá ještě ne. Ale bude to nebezpečné."
"Pro smečku ten nejlepší začátek", opětoval mladík úsměv. "Jdu s tebou."