Svět

Svět by se dal by považovat za odraz toho našeho reálného, jen viděný hodně temným zrcadlem. Ač velice podobný našemu, přesto je odlišný, mnohem násilnější a v úpadku. Ulice nebezpečnější, tma plná beznadějných očí věčně ostražitých nešťastníků, pátrajících po někom, koho by šlo okrást, a tím učinit své plíživé životy pohodlnější a lepší. Na nějaký čas. A za jakoukoliv cenu.
Pouliční gangy jsou aktivnější a brutálnější, tuláci a pobudové troufalejší.
Zvrácenost jde ruku v ruce s idejí barbarství. Svět se jeví šedivý, divoký a krutý; pokud se chcete prodrat kupředu, musíte co nejlépe využít každé naskytnuté příležitosti.
Je to svět shovívavého duchovenstva, lakomých obchodníků, policistů toužících po odplatě či penězích, úplatkářů a jiných existencí, které jdou za svým cílem - i přes mrtvoly.
Středověká obraznost zdobí veškeré vizuální elementy prostředí.
Budovy s lomenými gotickými oblouky se strmě tyčí až nahoru k nebesům, poseté kamennými chrliči - snad aby zastrašily zlé duchy, kteří jsou v této době až příliš reální. Silnice se nachází ve špatném stavu. Dokonce i města připomínají spíše středověké bašty, izolované od okolního světa svým strachem z něčeho cizího, zlého. Všudypřítomné jsou různé anachronismy, od starobylé výzdoby v jinak ultramoderních budovách až po zapomenuté katakomby pod sklepeními a tunely metra.
Staré hrady a zámky jakoby zde lépe zapadaly do krajiny, ostentativně vystavujíce svou monumentálnost a pochmurnost. Všude se vinou popínavé rostliny a dříve hladké stěny hojně pokrývá mech. Pochodně a svíce osvětlují temné chodby, haly a síně. Zdi se honosí prasklinami, škrábanci a dalšími znaky rozkladu a pomalého uvadání okolního šedavého života.
Je pak ještě těžké uvěřit že tento svět hostí také Proklaté?