Depeše

*chrr**prask* "Dost al jste dep eši?" *chrrr*
"Dostal, sire. Posel je nyní na cestě zpátky. Chápu, že situace je vážná a již jsem zahájil potřebné kroky. Mám přesně vhodné kandidáty, kteří se pro tento úkol dokonale hodí. Již byli obesláni a připravují se. Všechno, o co jste žádal, je zařízeno. Ehm, proč voláte?"
*chr**prask**prask* "Chci s e osobně uj istit, že n edo jde k ne poho dln é náhod ě." *prask*
"Všechno probíhá hladce, jako hedvábí, sire."
"Dobř e." *chrr* "Ať j e to hedv ábí dra hé." *prask*
"Zajisté, sire. Nikdy jsem vás nezklamal a nestane se tak ani v budoucnu."
*chrr* D obře. Uko nčuji sp ojen í. *prask**chrrr*

Upír si oddechl. Telefonáty s nadřízeným nebyly nikdy něčím příjemným. Bylo mu jasné, že ostatní kovenanty také pošlou své lidi, a stejně tak bylo mu jasné, že pokud nebude dost rychlý, bude v nevýhodě a ti nad ním se o tom dozví. Co hůř, ti pod ním se to dozví taky.
"Cecile!"
Zpoza dveří se vyloupl hubený muž se sítí rudých žilek místo bělma.
Asi bych mu měl dávat méně krve, pomyslel si upír. Ale když on je potom o tolik výkonnější. Na druhou stranu, nevypadá to moc esteticky.
"Ano, můj pane?" ruka ghůla držela bez jakéhokoliv pohybu poznámkový blok a pero, připravené k okamžité akci.
"Chceme skupinu Rodných, které pošleme na úkol nejvyšší priority. Tak čtyři, šest, to nechám na tobě."
"Koho tam mám poslat?"
"Hmm, Někoho schopného, ať se umí rozhodovat sám, nevíme, co se tam děje, takže kdyby vypadlo spojení, nechci, aby tam seděl na zemi a rozhazoval rukama."
"Jaký druh akce to bude?" ghůlova ruka začala plnit blok poznámkami, očima vsak pečlivě sledoval svého pána.
"Obsazení města. Ne, investigace. Někde nad Vídní," upír se podíval na papír, který zvedl ze stolu. "Brno se to jmenuje. Posledních asi sto let na něj byl uvalen zákaz, ale právě ho zrušili. Něco se tam děje, pravděpodobně magického charakteru, přes den tam nesvítí slunce, už týdny, ani skrz mraky. Chceme, aby ten tým město prozkoumal, zjistil, o co jde a získal to pro nás, pokud to půjde. Když u toho to město obsadí, nebudeme se zlobit."
"Ano, můj pane. Mají pracovat formou tichých agentů, nebo..."
"Ne, chceme o všem informovat. Chceme vědět co dělají, co dělají ostatní týmy, kdo tam je, co se tam děje. Je to nepopsaný list!" upír se začínal dostávat do ráže a cítil z toho potěšení. "To... Brno, nás velice zajímá. Proč na něj vůbec dali ten zákaz? Proč, Cecile?"
"Nevím, můj pane," miloval svého pána a chtěl pro něj udělat cokoliv, takže pouze vyplnil požadované místo v jeho monologu.
"Zjistit. Pozorovat, prozkoumat a zjistit. Jestli tam udělají přešlap, nevíme o nich, nikdo už o nich pak nebude vědět. Ale promarněné příležitosti také trestáme. Ať jsou prostě... schopní, ať ví, co si přejeme. A pošleme jim, hm, depeši, ano."
"Jistě, můj pane," Cecil se za neustálého kmitání tužky po papíře uklonil a vyplul z místnosti.
Upír se po jeho odchodu ještě chvíli opájel okamžikem a potom se otočil k mapě Evropy, kterou si po přečtení zprávy od svého nadřízeného stihl pověsit na zeď.
"Možná bych ten rám měl nechat natřít na zeleno..."

ZPĚT

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky